Podle údajů Českého statistického úřadu za rok 2012 žije v pásmu chudoby 31,3 % rodičů samoživitelů s minimálně jedním závislým dítětem a 22,4 % rodin s více jak třemi dětmi.

Na základě dlouhodobých zkušeností Armády spásy mezi nejčastější příčiny hledání pobytových služeb azylových domů u rodin a matek s dětmi patří ze 42 % nemožnost platit nájem, z 24 % ukončení nájmu, z 21 % nevyhovující bydlení, z 6 % rozpad vztahu, ze 3 % domácí násilí a ze 3 % zdravotní důvody.

Většina problémů tak začíná především ztrátou zaměstnání a navazuje na to zadlužování na běžný chod domácností či život v nájemním bydlení, a to často v komerční ubytovně.

“Ztráta zaměstnání je zcela běžný jev, nicméně pokud postihne samoživitele, může to být začátek životní patálie,” upozorňuje tajemnice národního velitele Armády spásy Pavla Vopeláková.

Bohužel dnešní společnost pohlíží na životní úroveň a výši příjmu druhých víc než dříve. „Do jisté míry je synonymem pro chudobu sociální vyloučení – což fakticky popírá okřídlené rčení, že totiž chudoba cti netratí – chudoba cti tratí, málo co dehonestuje v dnešní společnosti jedny v očích druhých lidí jako výše příjmů a životní úroveň,“ dodává ředitel sociálních služeb Armády spásy Jan F. Krupa.

Tento sociální tlak pak pomáhá roztáčet spirálu, která přináší zadlužování, frustraci a vede ke vzniku sociálních problémů – a často i k sociálnímu vyloučení.

Pomoc charitativních organizací je omezená

Armáda spásy provozuje domy pro matky s dětmi a rodiny po celé republice s celkovou kapacitou 250 lůžek, jejich roční obsazenost přitom přesahuje 95 %. Zároveň rozvíjí systém návazného bydlení s téměř 80 tréninkovými byty, jelikož se snaží řešit nejen aktuální nouzi lidí, ale také zastavení sociálního propadu. Zaměřuje se také na sociální terapii a poradentství, které pomáhá ženám samostatně zvládat své znovuzapojení do běžného života.

Přesto je její pomoc stále nedostatečná. Žen i rodin hledajících jakoukoliv pomoc neustále přibývá. Zadluženost a pak také hrozba tzv. komerčních ubytoven, jež podporuje stát, jsou skutečnou hrozbou do budoucna.

Ceny v ubytovnách určuje systém dávek v hmotné nouzi, který řada podnikatelů dokáže dobře využívat. Lidé existenčně závislí na takové pomoci v podstatě všechny příspěvky a doplatky na bydlení převádějí na majitele ubytovny, často ještě doplácí z tzv. příspěvku na živobytí, který má sloužit k zabezpečení základních potřeb jako jsou jídlo, ošacení, léky apod.

Není výjimkou, že například pětičlenná rodina platí za jeden pokoj 16 a více tisíc měsíčně, což nejen stojí hodně státní pokladnu, ale de facto to znemožňuje takto situovaným lidem našetřit na kauci a odejít do normálního bydlení.

„Tento byznys s chudobou může v budoucnu přinést velké problémy. Jsou-li rodiny s dětmi dlouhodobě odkázány na ubytovny, může z nové generace vyrůst tzv. populace ubytoven, která třeba ani nebude schopna žít v normálních podmínkách,” uzavírá téma Jan. F. Krupa.