Gabriela Míčová: Věřím na intuici, ta mě zatím nezklamala

Na pracovním stole jí za její výkon stojí cena České filmové kritiky a Divadelních novin. Místo pro Českého lva je zatím prázdné. „Sošku mi po předání a ukončení slavnostního večera hned zase odebrali a odvezli do sklárny,“ vysvětluje. Tam na ni vyryjí jméno čerstvé držitelky a datum převzetí.

Za stejnou roli, za jakou ji ocenili filmoví akademici, byla nominována i na Cenu Alfréda Radoka a získala cenu Thálie. Přestože jí loňský rok přinesl právě tuto zásadní hereckou příležitost a zároveň zakotvila ve stavu manželském, za nijak přelomový jej nepovažuje.

S Annou Šiškovou a Janou Krausovou se sešla v divadelní hře Muži odcházejí, ženy přežijí, kterou uvádí pražské Studio Dva.

FOTO: archiv Studia Dva

„Hrám na konec světa v roce 2012 jsem nepodlehla a davovým psychózám taky ne. Nerada žiju minulostí, ráda posouvám věci dopředu. I když je dobré na to, co se v minulosti povedlo, navazovat a zkušenosti využívat v nových pracovních příležitostech,“ vysvětluje Gabriela Míčová a dodává, že šťastné náhody a souhry okolností ji provázejí celý život. „Věřím na intuici a ta mě zatím nezklamala.“

Mohla být zdravotní sestřičkou

Jako v patnácti letech, kdy se jí výhybky na životní dráze zcela přehodily. Stačilo totiž málo a místo po divadelních prknech by pochodovala po nemocničních chodbách a píchala pacientům injekce.

Studovala střední zdravotnickou školu v rodném Vyškově a jako svědomitá studentka se účastnila povinných divadelních představení v rámci výuky literatury. Jedno z nich bylo v Divadle Husa na provázku, kde vystupovalo Dětské studio pod vedením režiséra Vladimíra Michálka.

Představení Panna a netvor ji naprosto uchvátilo. „Na pódiu hráli moji vrstevníci, mladí lidé stejně staří jako já! A bylo to naprosto skvělé divadlo! Pak mi moje kamarádka přinesla naše místní vyškovské noviny, kde stálo, že tohle studio vypisuje konkurz na nové členy. Neváhala jsem.“

Lva vyfoukla Geislerové

Zúčastnila se a režisér Michálek si ji do souboru vybral. Divadlo ji okouzlilo, dokonce tak, že zdravotní škola šla čím dál tím víc stranou. Rodiče, oba učitelé, měli o budoucnosti své nejmladší dcery jiné představy a to, že si po maturitě podala přihlášku na pražskou DAMU, kde si ji do ročníku vybrali skvělí herci a pedagogové jako Boris Rösner, Eva Salzmannová či Miloš Horanský, nebrali příliš vážně. „Nejspíš si mysleli, že je to jeden z mých koníčků, pro které jsem se nadchla.“

Církev se jmenuje inscenace, kterou uvádí pražské Studio Hrdinů a kde hraje spolu s Marií Švestkovou a Petrou Lustigovou.

FOTO: archiv Studia Hrdinů

Rok po maturitě pracovala jako zdravotní sestra v nemocnici a vyzkoušela si, jak náročné povolání to je. Nejen fyzicky, ale i psychicky. „Když se v osmnácti letech ocitnete na oddělení, kde jsou i onkologicky nemocní pacienti, a setkáte se se smrtí, není jednoduché se s tím v tak mladém věku vypořádat,“ vzpomíná na zásadní životní zkušenost.

Měla radost z toho, že je tam prospěšná, ale ještě větší, když otevřela obálku s razítkem DAMU a tam stálo, že je přijata. „Ta radost byla srovnatelná s pocitem při vyhlášení Českých lvů,“ srovnává.

A jaký to byl pocit, vyfouknout ocenění třeba Aně Geislerové, která má doma podobných lvů už pět? „Byla jsem nominována s herečkami, kterých si velmi vážím. Byla jsem v dobré společnosti. Ale soutěž je soutěž a každá má vždy jen jednoho vítěze.“

Manžel si ji našel v divadle

A v dobré společnosti byla herečka i jindy. Po DAMU její kroky zamířily do dnes již neexistujícího Pražského komorního divadla, které působilo v letech 2002–2012 v Divadle Komedie.

„Byla to moje první divadelní láska. To už se asi nezopakuje,“ ohlíží se za svým prvním angažmá. V tomto divadle strávila deset let naplňující práce například s režiséry Dušanem Pařízkem či Davidem Jařabem a s kolegy herci Martinem Pechlátem, Ivanou Uhlířovou či Martinem Fingerem.

A tam si ji na jevišti vyhlédl nejen režisér Hřebejk pro natočení filmu Odpad město smrt, ale i její budoucí manžel. „To Honza ještě studoval FAMU a dostal za úkol jít se podívat na divadelní inscenaci německého autora. Vybral si Antiklimax Wernera Schwaba. Já v něm tehdy hrála hlavní roli, ženu, která byla v dětství týrána.“

Za roli prostitutky Romi ve filmu Odpad město smrt režiséra Hřebejka získala letos Českého lva za nejlepší herecký výkon.

FOTO: Jan Handrejch, Právo

Velmi oceňuje, že její muž, který pracuje v jedné komerční televizi, kde má na starosti upoutávky, jí je oporou, když během zkoušení nastanou těžké chvíle a nosí si práci i domů. „Manželství dvou umělců funguje dobře zejména díky oboustranné toleranci.“

V každé roli pustí chlup

„Učím se trpělivosti. A jsem vděčná mému manželovi a okolí, že snáší moji touhu po perfekcionismu. Požaduju ho od sebe, ale i od ostatních a nemusí to být vždy příjemné,“ přiznává s úsměvem.

Stejně tak hovoří o tom, že velký úklid její domácnost vlastně ani nezná. „Uklízím totiž permanentně, všude a pořád. Nebudu zabíhat do podrobností, ale vím, že asi nebylo pro mého muže úplně jednoduché se s touto mojí skoro obsesí vyrovnat.“ I když působí klidným a křehkým dojmem, přiznává, že se snadno rozčílí. „A nejčastěji kvůli maličkostem. Na úřadech, u přepážky, tam přímo rostu,“ směje se.

V Divadle Komedie si zahrála také Lídu Baarovou v inscenaci Dušana Pařízka Goebbels/Baarová. „Nechtěli jsme hodnotit. Chtěli jsme nechat na divákovi, aby si vytvořil svůj vlastní názor na tento dvouletý kontroverzní vztah a na samotnou osobu Lídy Baarové, na její životní rozhodnutí. Přečetla jsem si o ní spoustu dostupné literatury. Na jednu ze zkoušek jsme pozvali i Stanislava Motla, který byl jejím dlouholetým přítelem. Ale filmy, ve kterých hrála, jsem si nepouštěla. Šla jsem na to zevnitř, všechny postavy filtruju přes své osobní zkušenosti. V každé roli takzvaně pustím chlup. Jinak to nejde. Někdy musím ukázat i temnou stránku svojí duše,“ podotýká oceněná umělkyně.

Otec transvestita, matka na vozíku

„Nevím, co by se muselo stát, jaké životní úskalí, abych uvažovala o sebevraždě. To si nedovedu představit,“ říká Gabriela Míčová. Postava prostitutky Romi v divadelní hře již zesnulého německého režiséra a scénáristy Reinera Wernera Fassbindera právě toto rozhodnutí dobrovolně volí.

Jako Romi v divadelní hře Odpad město smrt, která byla předobrazem stejnojmenného filmu.

FOTO: archiv Divadla Komedie

Romi je ve svém povolání málo úspěšná, na své zákazníky je až příliš jemné povahy. Čím umanutěji ji její pasák Franz, kterého miluje, posílá na ulici, tím více se Romi přibližuje úplnému zhroucení. Svůj osud si nevybrala, okolnosti jí ho předurčily. Vyrůstala v rodině, kde se otec živí jako transvestita a matka, kterou zmrzačil, je na vozíku.

Romi posléze nenachází jiné východisko než sebevraždu. Celý dekadentní příběh se odehrává v prostředí rozpadajícího se města, při jehož sanování se politici nepokrytě dělí o zisky se spekulanty a lobbisty, to vše pod ochranou policie.

Z natáčení rovnou na jeviště

Divadelní hra Město odpad smrt se v pražském Divadle Komedie uváděla s úspěchem rok. Pak přišlo rozhodnutí progresivní pražskou scénu zrušit. V poslední chvíli se režisér Hřebejk rozhodl poetiku souboru zachytit na filmové plátno právě adaptací této nevšední inscenace. I když se hra odehrává v bezčasí, na neurčitém místě, Hřebejk ji umístil do centra Prahy, do pasáže Lucerna a na Václavské náměstí.

„Mohli jsme přímo z natáčení přebíhat do divadla, kde jsme měli každý večer derniéry, protože v červenci jsme dohrávali poslední inscenace,“ vzpomíná Gabriela Míčová. „Myslím, že jsme se s Divadlem Komedie rozloučili důstojně a ve velkém. Jsem ráda, že vznikl dokument o našem divadle a jsou zaznamenány další inscenace. Na tom se podílel režisér Radim Špaček. Vše by měla odvysílat Česká televize.“

Herečka Gabriela Míčová

FOTO: Jan Handrejch, Právo

Gabriela nyní působí ve Studiu DVA. Hraje rovněž ve Studiu Hrdinů, které sídlí ve Veletržním paláci. Autorský projekt, kde hraje spolu s Martinem Pechlátem a Lucií Roznětínskou, nazvaný Duende uvádí zase Divadlo Na zábradlí. S kolegyněmi Danou Polákovou a Monikou Fingerovou realizují interaktivní představení o šikaně Neubližujme si!. Je určeno žákům základních škol.

„Jedna etapa skončila, začíná jiná,“ hodnotí deset let práce v Divadle Komedie herečka, která si nejvíce odpočine procházkami po krajině či výlety na kole.