Hvězda Ordinace: Větší sebevědomí přichází s věkem

Kdyby v obrázkové encyklopedii bylo heslo “dobrá nálada”, musela by u něj být fotka Jany Strykové, jedné z nejkrásnějších českých hereček. Moc dobře ví, že pozitivní přístup k životu dělá člověka úspěšnějším.

Většina lidí ji zřejmě zná hlavně jako zdravotní sestřičku ze seriálu Ordinace v Růžové zahradě, ona ale přitom pravidelně hraje v Divadle na Vinohradech, A studiu Rubín či v ostravském Divadle Petra Bezruče.

Povídali jsme si s ní nejen o práci, ale prozradila nám třeba i to, co její rodiče říkali na její nápad stát se herečkou, či jak se udržuje v kondici.

Jste pořád dobře naladěná, pořád se usmíváte. Vážně máte vždycky dobrou náladu?

Vždycky ne, ale je pravda, že většinou jo. Mám pocit, že s úsměvem toho člověk zvládne víc a jde mu to lépe od ruky.

Dokáže vás vůbec něco naštvat?

Já sice vydržím dost, ale naštve mě, když něco dlouho trvá. Kromě toho mě vytáčí lidská závist a nesolidní čecháčkovství, takové to klasické české čtveráctví.

Na čem v poslední době pracujete?

Například jsem spolu s režisérem Petrem Zahrádkou, Petrou Nesvačilovou nebo Michalem Suchánkem natočila povídku Josefa Viewegha s názvem Miss Mokré tričko. Je to příběh ze života malého městečka, kde probíhá soutěž o Miss Mokré tričko. Kupodivu tu soutěž nevyhraju, nevím proč.

Vážně se ve filmu objevíte v mokrém tričku?

Ano, ale pan režisér nás uklidňoval, že půjde jen o krátké, velmi nekonkrétní záběry.

Jste pracovně dost vytížená. Hrajete v divadle, natáčíte Ordinaci, dabujete… Jak si nejlépe odpočinete?

Určitě při procházkách se psem. Mám krátkosrstou kolii, jmenuje se Jonáš. Pak mě také nabíjí jóga a pilates a samozřejmě spánek. Někdy si dopřeju ten luxus a jdu spát se slepicemi v osm hodin večer. Nemám rodinu, a tak to takhle občas klidně můžu provozovat.

Poprvé jste se na jevišti objevila ve čtyřech letech. Chtěla jste už od malička být herečkou, nebo to byl spíš vliv okolností, případně rodičů? 

Rodičů určitě ne, ti byli nešťastní z toho, že jsem herečka. Mysleli si, že se budu živit něčím slušným, zatímco herečka u nás bylo téměř sprosté slovo. Dostala jsem se k tomu spíš náhodou a na přijímačky na DAMU jsem potom šla spíš z recese a s tím, že si alespoň prodloužím mládí. Ale protože mě to baví, už jsem u toho zůstala. A baví mě to čím dál víc.

Směřovala jste alespoň během dospívání k nějakému jinému povolání?

Právě že vůbec. Já jsem byla to dítě, které se vždycky dobře učilo, ale v ničem příliš nevynikalo. Mít dobré známky, to byla u nás doma povinnost, takže jsme se všichni tři sourozenci děsně snažili. Ale v ničem jsem nebyla extrémně dobrá, ani úplně špatná, snad kromě malování. Na to jsem strašně nešikovná.

Dodržujete nějaký zvláštní režim, nebo jste takhle štíhlá od přírody?

Snažím se hodně pít, protože člověk se pak cítí celkově čerstvěji, také pravidelně jíst a pravidelně spát. A snažím se třikrát týdně cvičit. Ale nezapírám, že za to nemůže i genetika. Můj otec míval přezdívku Hubeňour… Kromě toho nemám sedavé zaměstnání, což je určitě další velká výhoda.

Jíte všechno?

Úplně všechno ne, ale spíš než jestli po něčem nepřiberu, řeším, jestli mi po tom nebude špatně. Nemám totiž vždycky čas jíst domácí stravu, takže se někdy odbydu něčím z ulice.

Říká se, že po třicítce se mění a zpomaluje metabolismus. Pozorujete to na sobě?

Vůbec. Jediné, co se u mě změnilo, je, že už nevydržím tři dny nespat. Možná vážím o něco víc než ve dvaceti, ale necítím, že už nejsem nejmladší.

Pozorujete nějaké psychické změny?

Cítím se čím dál líp. Člověk je vyrovnanější, už se sebou umí pracovat a je smířlivější jak se sebou, tak se svým okolím.

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:

Známí otcové dvojčat: Herci, sportovci i prezident

7 slavných rolí Libuše Šafránkové. Která je ta nej?

Reportáž z koncertu Lucie: Mají se fanynky na co těšit?