Je velmi důležité, aby se rodiče odnaučili říkat “NE”. Jakmile totiž reagují negací a zákazy, u těchto dětí to vyvolá jen další přečiny. Když naopak rodiče začnou ignorovat špatné chování a naopak odmění dobré, děti se postupně začnou chovat jinak.

“Občas každé dítě zazlobí, je vzdorovité a impulzivní. V těchto případech je samozřejmě důležitá důsledná a přísná výchova. Nicméně jakmile se takto dítě chová neustále, pak je zapotřebí přístup změnit,” vysvětluje psychoanalytik prof. Peter Fonagy.

Čekat až z toho dítě vyroste, je to nejhorší

U dětí s diagnostikovanou poruchou chování je zapotřebí intuitivní přístup. Represivní přístup dělá věci ještě horší. Nejde o to takovým dětem ulevit, ale pochopit je. Mnohé z nich by velice rády byly normální, zařadily se do kolektivu a plnily úkoly, jejich mozek jim to ale bohužel neumožňuje.

Podle odborníků je důležité toto chování nepodceňovat a co nejdřív vyhledat pomoc odborníků. Zavřít oči a čekat až z toho dítě vyroste, je tou největší chybou, co rodiče mohou udělat. Až 50 % těchto dětí je nadprůměrně inteligentních a jen díky podcenění situace nedosahují ve škole i v životě takových úspěchů, jakých by dosáhli bez tohoto syndromu.

Děti s poruchou chování jsou navíc náchylnější k závislostem, dopouští se asociálního někdy až kriminálního chování a celkově mají problémy se socializací. Hyperaktivita se během dospívání také může transformovat do pocitů vnitřní úzkosti, napětí či deprese.